Proč tento blog utichl? V říjnu 2016 (vlastně v předchozím článku) jsem psala o tom, jak se snažím skloubit práci na volné noze s mateřstvím. Zanedlouho poté naskočil do mateřského vlaku (nebo spíš akvária) další pasažér, takže od léta 2017 už práci kloubím s dětmi dvěma. Jde to? Jde to!
Mám teorii, že pokud si z některých věcí neuděláte v hlavě problém, problémem nebudou. Proto jsem byla rozhodnutá pracovat podobně jako dřív, jen s trochu omezenější kapacitou. Na rozdíl od prvního dítěte jsem si nicméně naplánovala volno krátce před porodem a následně celý měsíc po něm (toto vřele doporučuji, nejen ve třicetistupňových vedrech se čtyřkapůlkilovým nájemníkem v megabřiše sedět u počítače nedá). Velkým štěstím bylo, že po porodu obě děti chodily brzy spát, takže jsem měla celé volné večery. Od té doby se tento rytmus několikrát změnil, ale vždy se podaří dojít k nějakému řešení.
Kolik toho tedy jde zvládnout s full-time péčí o děti ve věku 1 a 3 roky? Přiznávám, moc ne. Svou denní kapacitu standardně udávám kolem 500 slov, což jsou cca dvě strany textu. Pracovní dobou jsou mi večery a chvíle, kdy děti někdo hlídá nebo obě spí. Velikým požehnáním jsou tím pádem prarodiče, díky kterým mohu nárazově stíhat více. Upustila jsem jen od práce po nocích, protože mezi jedenáctou a dvanáctou večer už hlava hlásí, že toho má dost (všechna čest těm, co dovedou dobře pracovat i přes půlnoc a ráno vstávat v sedm). Celé to zní trochu divoce, ale s dětmi je to divočina obecně, takže vlastně nic zvláštního :).
